Nejbližší představení:

28.5.2011
Fragmenty ze života lidí
Black bridge



Novinky

27.3.2011 ZKOUŠÍME!!! A navíc máme domluvená dvě retro-představení Fragmentů! Takže, kdo chce zavzpomínat, hupky dupky do programu...



12.3.2010 Rok 2010 byl rokem klidu...
13.8.2009 Rozutíkaní se míjíme pomocí SMS. Ráno už není chleba, ale jistě na něj také dojde. Ty prázdniny!
21.6.2009 100fka byla... no prostě geniální... oslavy budou pokračovat v Ratajích!
2.6.2009 P-klub Trojická bude hostit 100 představení ds monde! Bar bude v provozu, herci také! Kdo můžete, tak doražte!
27.3.2009 Tutam, chámon, tutam! Buhereš muliwiti osamostně? Károš temu dyvatlu! To řekl po telefonu náhodně vytočený respondent průzkumu "Kam kráčíš, ds monde?".
23.4.2009 Pozor, pozor, pozor. Příští představení vyjímečně od sedmi!
4.3.2009 Povedlo se, únor bílý, divadlo sílí... Ty í a ý tam nevím jak mají být...
27.1.2009 Tak na nový rok o hroší krok. Vánoční besídka zle, lednové Fragmenty naopak dobře. Copak asi únorová Tele-Noveau?
8.12.2008 Tradiční slastiplné vánoční představení, jež je návratem ke kořenům, proběhne klubem Klamovka 16.12.2008 ve 21:00. 11.11.2008 Pár fotek z Pirkenštejna najdete na těchto stránkách.
29.10.2008 Máma v říjnu v Praze sice byla, ale tak ubohá, že jí ani nepovažujeme za představení. A to už je co říct, protože jinak jsme jako smrt - bereme prostě všechno...
4.10.2008 Tak utajená reinkarnace Mámy dopadla dobře, takže jí opět předvádíme! V říjnu také v Praze! Vyčkejte finálního termínu!
22.9.2008 Další sezóna se nám narodila, za chvíli se jistě narodí i nejmladší člen divadla (ahoj Ráďo) a my se potácíme na samé hranici nebytí. Nu což, zatneme zuby a potáhneme. Nevíte někdo, kde by se dalo hrát?
20.6.2008 Premiéra dopadla, jako kdybychom to před tím nazkoušeli... No, trochu ano, přiznáváme. Uvidíme, jak se Guerilla bude vyvíjet dál.
27.5.2008 Divadlo Minor se stalo naším novým útočištěm, minimálně pro premiéru Guerilly. Děkujeme za neobyčejně vstřícné jednání a slibujeme, že se fakt budeme snažit!
6.4.2008 Tak se nám nějak nedaří domlouvat představení. Ale to je naštěstí to jediné, osatní je nadmíru splendidní! Nová hra se klube do krásy, představení v Železném Brodě bylo zatím nejpovedenější v dějinách divadla a navíc se nám moc povedla Krystýnka (uvidíte jí v novém kuse). A malý bonus byla naše spoluúčast na křtu nového KD hudební skupiny UNIFICTION.
17.3.2008 POPAD 2008 - čtvrté místo a čestné uznání za scénář. Hodnocení docela upřímné (ano, jsme prostě líní), atmosféra příjemná a diváků taky celkem dost. Děkujeme všem za podporu a připravujeme překvapení do Rubínu.
22.2.2008 Zatím nejpovedenější představení Tele-Noveau proběhlo včera. Klamovka je sice trochu malá, ale neobyčejně přátelská. Máme jí moc rádi. A Lucka, co se tam o nás starala, byla prostě úžasná. Povedený večer, povedená taškařice, spokojený život...
26.12.2007 Vánoce jsou za námi a my, s plnými bříšky, musíme hledat, kde budeme hrát. Představení v Rubínu dopadlo na výbornou, takže si ho, pravděpodobně v březnu, zopakujeme. Ale co leden a únor???

20.2.2007 - Zpráva z lázní

napsal Pepé
Expedice Zadek v teple 2007

Skoro celé divadlo vyrazilo hned týden po běžeckém cvičení ulevit svalové tenzi do horkovodních lázní nedaleko Egeru. V Maďarsku. Nejel jenom Heki, který z nám neznámého důvodu nemá Maďarsko rád a raději se upsal nemocnici na noční šichty.

Hned po čtvrteční zkoušce naší nové hry jsme se všichni přemístili do vkusně zařízeného bytu v Kolovratech, který patří Žižimu a Lucii a netrpělivě jsme čekali, až bude pět ráno a my vyrazíme směr teplo. Bruno hýkal, Žiži blinkal a ostatní se snažili usnout. Po dvou hodinách neklidného a přerývaného spánku začali všechny mobilní telefony v bytě budit jednotlivé účastníky expedice. Kde jsou ty časy, kdy si člověk nařizoval budík...

Do Egeru se jede moc hezky, v Praze najedete na dálnici D1 a u Egeru sjedete z dálnice M3. 650 kilometrů. S přestávkou na nákup jídla (všichni) a spodního prádla (Pepé), několika zastávkami na cigáro (někteří členové) a benzín (oba SAABy) jsme to zvládli poměrně svižně a kolem šesté večer se všichni mimo Pepé-řidič a Lucie-řidič oddávali teplomilnostem a lenošení.

Poznámka k technice:
Divadlo využilo dvou prověřených vozů. SAAB 9000 CSE s motorem o výkonu 200 koňských sil (červený) a SAAB 900 S s motorem o výkonu 128 koňských sil (černý). Výkonový deficit černého vozu se podařilo eliminovat tím, že v tom červeném jel Pepé. Obě vozidla byla vyrobena v roce 1996 ve švédském Skřítkově a ani jedno nebylo v době expedice ochotno přehrávat CD-disky.


Pepé-řidič a Lucie-řidič spali dvě hodiny, ale po té, co se dozvěděli, že lázně jsou otevřeny až do tří v noci a že alkohol je levný, až přelevněný, vyrazili doplnit stavy bazénistů. Nyní následuje poetická pasáž:

PRVNÍ PONOŘENÍ

Tělo oděné pouze v plavecký úbor se těší na uklidňující lázeň, mozek je v klidu, trochu teplé vody ho nemůže rozhodit. Sundavám si bačkůrky a prochazím jakousi nádržkou na očištění nohou, v důsledku čehož se moje nohy stávají ideálním místem pro studium plísní a jiných hub. Oklepu se a už stojím u schodů do termálního blaha. Nořím palec. Po celém těle se okamžitě rozjedou poslové slasti a z úst se mi dere vzdech. Nořím chodidlo, kotník, lýtko a pak už se do horké slastiaodpočinkuplné lázně noří celé tělo. "Bálna! Bálna!" křičí domorodé osazenstvo bazénu. D.S.Monde zborově odpovídí "Bálna ném! Pepé!". Nic z toho však nevnímám, tělo se zmítá v křeči, vidím dvojitě a mám co dělat, abych se nerozplynul v blahu...


Pokračujeme nepoeticky. Koupele se staly přeoblíbeným koníčkem všech členů d.s.monde a pokračovali jsme v nich i v sobotu, po návštěvě celkem hezkého města Egeru. K té návštěvě. Začala mým naprosto mylným zhodnocením panujícího počasí, čož mi mohlo dojít už u penzionu, kdy jsem, oděn do havajské košile, nakládal do vozu výpravu vysokohorských turistů plnou šál a kulichů. Nedošlo. Po vystoupení z auta na parkovišti, kde Lucie laškovala s rygólem, jsem byl trošičku ochromen severákem, za který by se nemusela studět severní točna. Na otázky ostatních, stran mých pocitů, jsem odpovídaj zásadně "Jaká zima? Co blázníte?" a košili jsem si dopnul až ke krku, aby nebyla vidět modrá pokožka na hrudníku. Celou situaci jsem pak elegantně vyřešil nákupem svetru za vynikající cenu a navíc se slevou. Bylo to v tom samém obchodě, kde si Radka s Brunem koupili bágly na cestu do Thajska a Gábi elegantní bundu. Jediné, co mou radost z nákupu trochu kalilo, byla moje nová přezdívka. Kvůli barvě mého nového oděvu mi všichni začali říkat pomeranč. Jana mě občas, když mi chtěla udělat radost, nazývala mandarinkou.

Procházka po Egeru se docela povedla, až na návštěvu řeznictví, protože to před naším příchodem doslova vyplenili Radka a Bruno. Chtěli si totiž vyzkoušet svoje nové baťůžky, jeden šedesáti a druhý třicetilitrový. A to už je řádná porce klobás. My ostatní jsme se podělili o poslední zbytek koňského salámu a mohli jsme vyrazit do vinných sklepů...

HLEDEJ MAĎARA

Radka si z Prahy přivezla fotografii jednoho majitele vinného sklípku v údolí krásných žen nedaleko Egeru a trvala na tom, že ho musíme najít. Rozdělili jsme se na menší pátrací týmy a hledali jsme ho a nenašli jsme ho. Majitelé sklípků dokonce tvrdili, že nikdo takový neexistuje. Smutek z nezdařené akce jsme zahnali dobrým obědem, pak jsme namátkou vybrali sklípek a tam jsme ochutnali místní vína. Někdo si tam dokonce i koupil lahev...

NAROZENINY

Naše drahá a milovaná Lucie měla zrovna ten den narozeniny. Tak jsme jí nejdřív nakoupili nějaké ty malé dárky a pak jsme jí gratulovali. Zpěvem. Na ulici. Naštěstí nás místní obyvatelé považovali za ukrajince, takže jsme ani neudělali naší drahé vlasti ostudu. Oslava samotná se pak odehrála v termálním bazénu za asistence dobrého sektu, takže tento rok asi oslavou už nikdo Lucii netrumfne.

BUDAPEŠŤ

Po cestě domů jsme se stavili v Budě a Pešti, abychom se na vlastní oči přesvědčili, jak by vypadal Pražský hrad, kdyby měl okna jako panelák. Nic moc příjemného. Další nepochopitelností, se kterou jsme se setkali, byl fakt, že v neděli neseženete v Budapešti lángoše. Po hodinovém putování ulicemi velkoměsta jsme kapitulovali a s Maďarskou kuchyní jsme se rozloučili návštěvou BURGER KINGu.

No, pak jsme už jen jeli spoustu kilometrů (část odřídily Jana a Gábi, obě občas s obdivuhodnými výsledky) do postýlek. Ještě jsme si prohlédli parkoviště bratislavského TESCA (obě posádky) a centrum Brna (jen červený vůz) a byli jsme doma...

14.2.2007 - Výlet na běžkách

napsal Bruno
Režisér D. S. Monde Pepé se rozhodl, že rok 2007 bude rokem nových začátků a premiér. Změnil práci, v dubnu bude premiéra hry podle jeho scénáře,…do dubna je ale ještě dlouhá doba a tak si Pepé naplánoval jednu soukromou premiéru – běžky. Zčásti pod dojmem vzpomínek na cyklistickou Jizerskou 50 a zčásti kvůli příslibu Kateřiny Neumannové, že pokud s ní bude trénovat, přijde ona na naše představení, se Pepé po poradě s kardiologem, psycholožkou a sexuologem odhodlal vyrazit do dlouhé bílé stopy.

První krok – zapůjčení výbavy – se neobešel bez komických scén, kdy servismani přecenili profesionálně se tvářícího Pepého a zaskočili ho dotazem, zda chce výbavu na klasiku a nebo bruslení. Když Pepé opáčil, že by rád lyže, zmizeli ve skladu, aby se za dlouhou dobu vrátili s kompletem, který se jim podaří půjčit maximálně dvakrát za sezónu. Díky tomu však Pepé odcházel se zánovními běžkami Atomic od firmy Harfa-sport (naši budoucí sponzoři) s přesvědčením, že s tímhle matrošem to bude brnkačka.

Před odjezdem jsme ještě pilovali běžkařský pozdrav „Skol“ a mohli jsme s radostí konstatovat, že alespoň tímto Pepého sympatie k severskému sportu částečně stouply. Za každým pozdravem však připojil číslo pojišťovny, litoval, že neuzavřel speciální pojistku na transport helikoptérou a jednou dokonce zauvažoval, že narychlo sepíše závěť.

Guten tag, je to tak. Pepé ve speciálních valašských teplácích se stahovací šňůrkou na zadku a mikinou Ewald jet (dar od profesionálního hokejisty k 15. narozeninám) vystupuje v jizerském Kořenově se slovy: „Konečně zase doma. Vůbec se to tady za těch 60 let nezměnilo. Alles gute.“ Po rozcvičce (stretching + cigáro) a vyladění hlasivek (skol na všechny kolemjdoucí) se Pepé obul do běžek rovnou na břečce u auta, aby se přesvědčil, že končí legrace. Přestal se bránit tomu, že zašpiníme jeho krásnou černou skluznici voskem a mohli jsme vyrazit na jizerskou magistrálu (já v roli hlavního plánovače trasy jsem ji považoval za ideální na pohodlné sklouznutí pro začátečníky).

Než jsme se na ni ale dostali, museli jsme projet asi 2 km podél železniční trati kolem krásných ledopádů. Voda z tajícího sněhu odkryla na některých místech sněhovou pokrývku a vytvořila různě široké bahnité laguny, které bylo nutné objíždět křovím. Nepříjemné pro každého, natož pro člověka stojícího poprvé na běžkách. Byla sranda, když Pepé spadnul, ale jestliže by se tak stalo do blátivé kaše, skončil by i pro mě tento výlet tragicky. S tímto vědomím jsem volil pečlivě cestu, aby byla co nejschůdnější a ve zvláště nepříjemných pasážích jsem Pepému doporučoval sundat lyže. S přibývajícími loužemi jsem se dostával do dilematu, jak být Pepému nablízku a strážit jeho kroky v nejistém terénu, a zároveň nebýt na dostřel jeho hole Leki (také možný budoucí sponzor).

Po jedné z těchto překážek si Pepé sundal čepici a zavelel k pauze. Opatrně jsem se k němu vracel. Najednou však Pepé zmizel a na jeho místě se vznášel mlžný oblak. Na okamžik jsme všichni strnuli v úžasu nad jeho zmizením, když se z mraku vynořila ruka se žádostí o cigáro. Éterický Pepé si zapálil, modrý kouř z cigarety se mísil s párou stoupající z jeho hlavy i mikiny a celé to hrozilo změnou mikroklimatu. Po chvíli se začal z mraku vynořovat Pepého obličej se žhnoucí cigaretou a blesky v očích, šlehajících mým směrem. Udržoval jsem bezpečnou vzdálenost a snažil se převést pozornost na krásu ledopádů kolem cesty. Po několika šlucích přestal Pepé koulet očima, promluvil a pamětliv zásad slušně vychovaného běžkaře, nezařval na míjející nás kolegy „Skol“, neboť kouřící běžkař je zproštěn povinnosti zdravit ostatní.

Mohli jsme pokračovat. Louže a bláto skončily, ale ještě nás čekal prudký stoupák a pak sešup dolů k magistrále. Tuto pasáž si Pepé vychutnal a nesa bežky v rukou si pochvaloval, že je to vlastně super sport, že se ty lehké lyže dobře nesou a že dobře namazal, protože mu v rukou nekloužou a pěkně se lepí na rukavice.

Konečně jsme dorazili na jizerskou magistrálu s upravenou stopou a zprava přicházejícím pohodlným úsekem od Kořenova. Pepého životní funkce se stabilizovaly a organismus přešel na ekonomický aerobní režim. Jeho palubní počítač SAABUndergroud (to už je náš sponzor dávno) ukazoval, že ujede ještě 5 km a přebytečné teplo se přestalo odpařovat a rovnou kondenzovalo do vlhké mikiny. Zařidili jsme se podle toho a za necelé dvě hodiny už jsme seděli v kořenovské hospodě a vychutnávali pivíčko Svijany (tak tohoto sponzora bych vřele uvítal).

Skvělý výlet. Pepé má novou zálibu a prý už se těší, až zase naplánuju nějakou trasu.

P. S.: Výraz pro držkopád na běžkách „tygr“ byl na tomto výletě přejmenován na „bílou velrybu“.

3.11.2006 - HERR U-BAHN očima divadelního režiséra

napsal Pepé
Hudební skupenství Herr U-Bahn vychází ve své tvorbě jistojistě z hard-rockových kořenů, přimíchává trochu jižanského rocku a vůbec spousty dalších vlivů. Možná, že se mýlím, ale není to tak úplně můj šálek čaje, rozeznávat vlivy v hudbě. Co se mi na nich líbí? Jejich snaha stále překvapovat stálé diváky nejen zřejmým kvalitativním posunem poslouchatelné složky jejich vystoupení, ale i scénickým ztvárněním produkce. Pro divadlo d.s.monde je jen a jen ctí, že bylo touto formací k některým pokusům o zdivadelnění jejich koncertů přizváno. Zatím nejintenzivnější spolupráce se uskutečnila v Lucerna Music Baru, kde bylo uvedeno pásmo „Fragmenty ze života lidí“ s podtitulem „Veselé písně o smrti“. Obzvláště závěrečná píseň bude jistě divákům znít v uších ještě dlouhou dobu. Jestli je to dobře, či špatně, to už si musí vyřešit každý jednotlivý divák sám...

Mojí deformací asi navždy zůstane to, že i v případě hudební produkce kladu oční požitek na stejnou úroveň s požitkem ušním. Musím konstatovat, že Herr U-Bahn se snaží mě přesvědčit o tom, že je možné hudbu vnímat i takto. Proto jim přeju hodně dalších povedených koncertů a doufám, že se naše cesty co nejdříve zase zkříží. Třeba při natáčení nějakého hezkého klipu. Samozřejmě veselého a o smrti...

1.4.2006 - Hodnocení Karlínského jeviště II

zdroj http://radanka.blog.cz
Divadelní soubor DS Monde zahrál hru Anatola Sterna, která se jmenovala Výrobce bomb aneb Útěk srdce, ale moc jsem ji nepochopila, takže se mi nechce ji hodnotit. Na můj vkus příliš avangardní.

1.4.2006 - Hodnocení Karlínského jeviště I

zdroj http://tanali.blog.cz
Z představení, která na mě silněji zapůsobila, chci jmenovat "Výrobce bomb" souboru DS Monde, který už poněkolikáte zřetelně traktoval své pojetí divadla usilujícího o vlastní poetiku s výraznou imaginativní složkou, byť se přiznávám k tomu, že mě oslovilo více formou než obsahem a poselstvím hry.

18.4.2005 - LEKTORSKÉ HODNOCENÍ - POPAD 2005

napsal Milan Strotzer - převzato za stránek iAMOK
Amatérský divadelní spolek Monde z Prahy uvedl v režii Pepy Šedivého výběr devíti Camiho minikomedií pod názvem 9 x Pierre-Henri Cami. Režie spolu se souborem zvolila výraznou hereckou stylizaci a jí adekvátní scénografické řešení. Představení provázel sám režisér v roli jakéhosi uvaděče, komentátora a hlasatele jakoby nepatřičných zpráv, které byly však v rámci zvolené koncepce nanejvýš patřičné, stejně jako jeho zcizující komentáře. Kvalita provedení samotných minikomedií byla kolísavá, a to ne proto, že by herci nezvládali své úkoly či chyběla stavba toho kterého příběhu. Ona kolísavost v provedení tkvěla především v tom, zda se podařilo či nepodařilo nalézt prostředky a způsob jak povýšit mluvené slovo nad jeho základní význam, pracovat s metaforou, divadelní zkratkou, zjednodušeně řečeno v nápaditosti, která by minikomedie vymanila z osidel popisu. Nejlépe se souboru v tomto smyslu dařilo v minikomediích Křižácká výprava a Uhranutí. Nicméně, soubor na Camiho nakročil velice dobře a jeho představení obohatilo dramaturgické spektrum přehlídky a patřilo k nejzajímavějším. Byl proto také doporučen k výběru do programu Šrámkova Písku. Porota mu udělila čestné uznání za zvolený inscenační a výtvarný princip.

30.3.2004 - LEKTORSKÉ HODNOCENÍ - POPAD 2004

- Přepsáno z papíru, který zůstal v porotnici 150cm nad zemí a divokou spirálou se snášel k našim nohám. Místa označená "???" jsou nerozluštěná slova.

Úžasný zamotaný plyšový sob - sledující - ??? odiv porotou 3. ??? Souboj housek s kalamářem, ??? palouk, na němž se koná rybí merenda zívající na klouzačce, byla perfektní ukázkou zdivadelnění kopulace větracích šachet.
Zatím co D.S.Monde si za plotem užívá šťavnatého masokombinátu, publikum (obšťastněno krumpáčem se zvonečkem) volá, společně s bičovanými splachovadly: Ó Monde, Monde, na tebe donde! A ozvěna těm bídákům vrací: Jdi na konec světa, plivni dolů a už se nikdy nevracej zpátky.

12.2.2004 - Setkání divadel a hlavně diváků

- napsal JoMe - převzato ze serveru scéna.cz
V sobotu 14. února 2004 od 12:00 bude v Kulturním centru Zahrada na pražském Chodově probíhat setkání neprofesionálních divadelních souborů Blizna v Zahradě. Nesoutěžní přehlídka s podtitulem „1. ročník pidivalu amatérských divadel“ navazuje na ročník tzv. nultý – proběhlý v roce 2003. Divákům se postupně představí „Herci 1. generace“, Liduščino divadlo, Divadlo Kámen a Divadlo Bez dozoru. Na závěr sobotního dne zahraje k tanci i poslechu rocková skupina Kurděje. Program organizuje Josef Šedivý z divadelní společnosti Monde, která má v Zahradě domovskou scénu. Pidival, určený všem velkým i malým návštěvníkům bez rozdílu, byl finančně podpořen grantem MČ Praha 11. Občerstvení v místě konání, mimopražští si mohou levně zajistit ubytování na blízkých vysokoškolských kolejích. Vstupné: na jednotlivá představení 30 Kč, na celou Bliznu 80 Kč.

Bližší vysvětlení nám podal Josef „Pepe“ Šedivý, zakladatel celé akce a režisér neprofesionálního divadelního sdružení DS Monde.
Divadelních festivalů existuje celá řada, čím se odlišuje ten Váš?
Nerad říkám divadelní festival. Raději bych tuto akci viděl jako setkání - divadel a hlavně diváků. Nemáme porotu, ani žádný lektorský sbor a diváci nebudou hlasovat v anketách typu "nejlepší herec". Není naším cílem dělit účinkující na dobré a lepší, protože každá práce v amatérském divadle si zaslouží tu nejhlubší poklonu.
Co z Tvého pohledu spojuje uváděná divadla?
Působení v amatérském prostředí. Obrovská energie a nasazení. Už to, že taková divadla existují, cítím v dnešní době tak trochu jako zázrak.
Co připravuje Tvoje mateřská DS Monde?
Nyní intenzívně zkoušíme pásmo aktovek, které uvedeme pod názvem "9 x CAMI". Jejich autor, Pierre - Henry Cami, je pokládán za největšího humoristu na světě. To není z mé hlavy, to o něm řekl samotný Charlie Chaplin. Premiéra by měla být v dubnu 2004, samozřejmě v Zahradě.

25.9.2003 - Kozojedy - Soukromá akce

- napsal Pepé.
Zatím nejkrásnější představení, odehrané pro pár diváků ve světle ohňů. Vzhledem k naší personální nedostatečnosti se k nám přidal Křeček - velmi půvabná a nebojácná dívka. Nevím,kdo jí mohl dát tak ošklivé jméno. A navíc, my hlupáci, jsme si ani nevšimli, že nepřišla na děkovačku. Proto vlastně píšu tyto řádky, abych jejímu výkonu složil hold a abych se veřejně omluvil. SORRY KŘEČKU!

18.9.2003 - klub Kain - experiment "negativní reakce"

- napsal Broňa.
D.S.MONDE jde do experimentu - krátké improvizované vystoupení mezi dvěma bigbeatovými kapelami. Nevypočitatelné rockové publikum se zdálo býti vhodným k dosažení zkušenosti negativní reakce. Množství a skladba emocí, prožívaných při propadáku je ohromující a neporovnatelné s normálním představením. Pravda, herci sice riskují, že budou mít na několik dní na těle reklamu na boty Martens, pro chronické trémaře je to však velmi levný adrenalinový trénink. Zvláště bych chtěl vyzdvihnout výkon a vydatné krůpěje studeného potu začínající moderátorské hvězdy Hekiho.

LEKTORSKÉ HODNOCENÍ - POPAD 2003

napsal Milan Strotzer - převzato za stránek ADA
Divadelní soubor MONDE uvedl frekventovanou hru Wolfganga Kohlhaaseho a Rity Zimmerové Ryba ve čtyřech. Nastudoval ji v úpravě a režii Josefa Šedivého (čestné uznání). Předností úpravy bylo její razantní krácení. Ke kladům patřily herecké výkony Radky Bezděkové jako Karolíny a Gábiny Fritschové v roli Cecílie (čestná uznání). Na první pohled v kontextu přehlídky zdařilý inscenační výsledek nastolil celou řadu otázek a problematických řešení. Nejzjevnějším byl věkový posun postav hry o desítky let. Představení hrál herecký kolektiv, jehož věk osciluje na hranici plnoletosti, takže výchozí dramatická situace byla pominuta a základní smysl původní hry nebylo možné v plnosti realizovat. Navíc inscenátoři neakceptovali předepsaný žánr, tj. morytát, který by koneckonců umožnil realizaci i bez typového obsazení. Inscenace byla založena na převažujícím slovním sdělování, méně na nonverbálním jednání a sdělování obrazovém. V inscenaci byly použity, zejména ve výpravě, ale i v řešení některých situací vedle prvků realistických i takové, které vykazovaly značnou míru stylizace, aniž by jejich koexistence přinášela zřetelné významy. Přesto, že se souboru podařilo příběh o mordu třech stárnoucích dam a jejich unaveného sluhy a společníka zároveň odehrát v 60 minutách, měla inscenace retardující momenty při uzavírání jednotlivých obrazů, jimž chyběly tzv. aktšlusy.

SLOVO O VÝVOJI

napsal A. Secret
Od prvotiny s názvem "Mámo, přepni to!" se soubor vcelku rychle propracoval na solidní úroveň divadelního umu. Již v tomto prvním představení bylo možno odpozorovat jisté náznaky dokonalosti a originality, zvláště pak v erectví jednotlivých členů. Kruciálně vyvstavším problémem se ukázala pouze jakási roztříštěnost představení, ovšem roztříštěnost vcelku pochopitelná, pokud máme na vědomí specifika projektu "divadlo na přání". Druhá hra, známá "Ryba ve čtyřech", nastartovala (nebojím se použít tohoto silného výrazu) soubor takovým nevídaným způsobem, že se až obávám o jeho zdraví. Jestliže však soubor toto přímo raketové (opět silný výraz bez pocitu strachu) zrychlení ustojí, můžeme se těšit na další, jistě velmi zajímavé kousky.

SLOVO O VZNIKU

napsal Jorje DeLavez
Na počátku bylo slovo. Slovo haló. Slovo haló v telefonu. A tak Pepé zavolal Gábi a Gábi zavolala Jiřího a Jiří zavolal Pepého a Pepé zavolal Drahušku a Drahuška zavolala Jiřího a Jiří zavolal Vendulku a Vendulka zavolala Pepého a Pepé zavolal Gábi a Gábi zavolala Broňu a Broňa zavolal Radku a Radka zavolala Gábi a Gábi zavolala Barunku a Barunka zavolala Pepého a Pepé zavolal Dana, ale zvedla to Markéta a Markéta zavolala Gábi a Gábi zavolala Jiřího a Jiří zavolal Leničku a Lenička zavolala Barunku a Barunka zavolala někam úplně jinam a tam s ní nechtěli mluvit, tak zavolala Pepého. I sešli se všichni a nazvali společenství své "D.S.MONDE". Ve známost vešla zvěst o D.S.MONDE, poutníci všici tu zvěst šířili a mnozí snažili se nalézti ten ráj. Ale nelehko bylo tomu jest. Nikterý, ani chytrý, ani hloupý, nevěděl ničehož. Tu jeden z nevědomých, v mátožném stavu potácejících se po širém světě, pohlédl do kulturního programu a zřel: 18.5.2002, Chvalská tvrz, D. S. Monde - Mámo, přepni to! Radosti své neskrýval před nikterými, proto jeho tělem nakrmeny byly dravé šelmy. Ale i jiní tu zprávu četli a představení navštívili. Od dob těch slovutní mudrcové i prostí trpitelé docházejí na výstupy D.S.MONDE spočinouti, ducha svého osvěžiti a sil nabrati.